Autor: Pandora Rosalez

Alternativní scéna s Pandorou a Jordim, která by se mohla stát zhruba kolem dílu 48, kdyby nedošlo k jejich útěku…

###

Jordi se už druhý den nemohl dovolat Pandoře, začínal o ní mít strach a tak se vydal do domu Villanuevů, vešel přes zahradu do kuchyně, kde právě vařila Ninfa.
„Ahoj Ninfo.“ Pozdravil jí.
„O můj bože, co ty tady děláš!?“ Vykřikla zděšeně, když si ho všimla.
„Musím vidět svoji holubičku, nevíš o ní něco?“
„To tedy nevím a jestli tě tady nachytá paní Olimpia, tak to bude pěkné pozdvižení!“
„To je mi jedno, je mi to fuk. Potřebuju vidět svoji princeznu a nehnu se odsud, dokud si s ní nepromluvím!“
„Copak ti nestačilo, jak tě paní Olimpia vyhnala z domu posledně?“
„Ninfo, copak ty to nechápeš? Nemůžu se mojí sladké karamelce dovolat, nevím kde jí mám hledat a nutně s ní potřebuju mluvit. Tak pomůžeš mi?“
Dřív než stihla Ninfa reagovat, vešla do kuchyně Olimpia.
„Nin…“ Zarazila se když viděla Jordiho. „No to snad ne, jak si dovoluješ přijít do tohoto domu!?“
„Přišel jsem za Pandorou a neodejdu, dokud ji neuvidím!“ Pronesl Jordi vážně.
Olimpia se tomu zasmála. „Kdo si myslíš že jsi, chlapečku? Že si tady diktuješ nějaké podmínky, hm? Tohle je můj dům a už jednou jsem ti jasně řekla, že tě tady nechci vidět a už vůbec ne, aby jsi sem lezl za Pandorou!“ Poté jí ale okamžitě napadl jeden ohavný nápad a pousmála se. „Sama Pandora mě prosila, abych jí tě zbavila!“
„Tomu nevěřím! Pandora a já se milujeme, i když se vám to nelíbí!“
Olimpia se ušklíbla. „Je na čase, abychom si my dva vážně promluvili!“

O chvíli později byla Olimpia s Jordim v její pracovně. Jordi ostražitě sledoval každý kout a Olimpia si šla sednout za svůj stůl.
„Tak aby jsme si to jednou pro vždy ujasnili, má dcera si nepřeje, abys jí nadále obtěžoval.“
„Říkejte si co chcete, paní. Ale pokud mi to neřekla sama Pandora, tak tomu neuvěřím!“
„Ale hochu, copak jsi naivní?“ Rozhodila rukama. „Že by se do tebe mohla zakoukat dívka z lepší společnosti? Prosím tě… Brala to jen jako takové povyražení, ale už jsi jí začal nudit a žádala mě, aby tě sem do domu už nikdy nepouštěli.“
Jordi se zatvářil naštvaně. „Chci mluvit s vaší dcerou. Tohle není pravda a vy vůbec nevíte, co se mezi námi odehrává!“
„Och ano?“ Zasmála se. „Bylo mi na první pohled jasné, že sis dělat naděje, že ti z poblouznění té bláznivé holky něco kápne, co?“
„Takhle o ní nemluvte, Pandora není blázen!“
„C-c-c. Ještě jsem nedomluvila!“ Zvedla výhružně ukazováček. „Aby jsi neřekl, že jsem zlá, tak ti dám nabídku.“ Pousmála se, Jordi se stále mračil. Olimpia vytáhla z šuplíku šekovou knihu a položila ji před sebe. „Tak kolik chceš, za to abys konečně vypadl a nechal mojí dceru na pokoji, hm?“
„Vy jste asi zvyklá všechno řešit penězi a úplatky, ale buďte si jistá, že to poslední co mě zajímá, jsou vaše peníze. Pandoru miluju a udělal bych pro ní cokoliv!“
Olimpia se ušklíbla, napsala na šel částku a podala šek Jordimu. Ten se na ni znechuceně podíval. „Je to víc, než by sis vydělal za rok, tak si to vezmi a vypadni odsud, protože moje dcera si nikdy nevšimne někoho jako jsi ty.“
„Nechápu, že můžete být matka tak úžasné osoby, jako je vaše dcera, protože s ní nemáte společného vůbec nic. Ale nemyslete si, já se Pandory nevzdám za nic na světě.“ Vzal Olimpii šel z ruky, roztrhal ho a odešel.
Jakmile se za ním zaklapli dveře. „Ubožák! Fízl jeden zatracenej. Jestli si myslí, že to ta nechám, tak to se šeredně plete.“

Pandora byla celá nesvá, chtěla odejít z domu, ale bála se, že by z toho mohla mít problémy. „Ale no tak Pandoro, přece se jí nebudeš bát? Jsi dospělá a můžeš si jít kam chceš.“ Přemlouvala sama sebe, poté ale uslyšela nějaký hluk z pracovny, kde byli pootevřené dveře a šla pomalu k nim. Olimpia právě mluvila s Roquem o Jordim.
„Byl tady ten zatracený policajt, nevím co si o sobě myslí, že si dovolil přijít až sem! Nabídla jsem mu šek a víš co udělal?“ Zaslechla Pandora a Olimpia si jí všimla, přes škvíru ve dveřích. Pousmála se a pokračovala. „Chtěl ještě víc, prý že Pandoru neoblboval tak dlouho jen kvůli pár drobným, no věřil bys tomu?“
„Ne to není pravda!“ Vletěla do pracovny Pandora.
„Ale holčičko.“ Zatvářila se Olimpia chlácholivě. „Copak to se dělá, poslouchat cizí rozhovory?“
„O kom jsi to tady mluvila?“ Zlobila se Pandora a začínala být nervózní.
Olimpia vstala. „Nechtěla jsem, aby ses to dozvěděla takhle.“ Tvářila se smutně. „Ale byl tady ten policajt, ten co ti nadbíhal a potvrdilo se mi, co jsem tušila od začátku. Šlo mu jen o peníze.“
„Ne to není pravda!“ Kroutila hlavou. „Jordi mě miluje, není se mnou pro peníze!“
„Opravdu? Zajímavé. Protože když jsem mu nabídla šek, aby tě nechal na pokoji, spokojeně ho přijal a co víc? Dokonce mu to na poprvé bylo málo!“
„Ne, ty lžeš, proč bys něco takového dělala?“ Byla Pandora zoufalá.
„Chtěla jsem si s ním promluvit a napadlo mě, že si ho trochu otestuju… a vidíš to, jakmile měl možnost vyměnit tě za peníze, hned to udělal. Ale víš ty co, pořád je to lepší teď než to zjistit později. Když už by se mezi vámi něco stalo!“
„Ne! To je lež.“ Zavzlykala Pandora.
„Copak jsi si myslela, že by o tebe měl zájem? Vždyť víš že jsi nemocná? O tebe nikdy nikdo stát nebude.“ Smutně se pousmála.
„Nevěřím ti!“ Vykřikla Pandora zoufale a vyběhla z pracovny.
Olimpia i Roque se tomu začali smát. „Hlupačka.“

„Ne, ne… tomu nevěřím…“ Chodila Pandora po svém pokoji. „Jordi takový není, není takový.“ Sedla si na postel a tvářila se jako by byla v jiném světě. „Ne… nevěřím tomu…“ Zakroutila hlavou a v mysli se jí objevila vzpomínka na to, jak se s Jordim poprvé milovali, jak to pro ní bylo úplně poprvé. Jordi k ní byl tak něžný a ona se poprvé cítila někým milovaná a chráněna. „Jordi by mě přece nevyměnil za nějaké hloupé peníze. To ne…“ Byla celá nesvá, rozházela celou svoji postel. Nakonec si na ní lehla a plakala dokud neusnula.

Večer po rodinné večeři se Pandora vracela do svého pokoje, byla stále smutná a nedokázala přestat myslet na Jordiho. Když vešla do svého pokoje, byla v něm tma, chtěla rozsvítit, ale světlo nefungovalo… zamířila k lampě, kterou měla na nočním stolku a jakoby viděla postavu, která prošla kolem ní, chtěla začít křičet, ale najednou jí někdo chytil a zakryl jí ústa. Pandora se v první moment začala bránit.
„Neboj se, nekřič, to jsem já!“ Pronesl známý hlas. Pandora ihned poznala Jordiho a on jí pustil. Otočila se k němu a trochu od něj couvla.
„Co tady děláš!?“ Byla stále v šoku.
„Tolik jsem s tebou chtěl mluvit… potřeboval jsem tě vidět.“ Chtěl jít k ní, ale Pandora znovu couvla. Jordi se zatvářil smutně, i když to v té tmě nebylo vidět.
„Neříkej mi, že tvoje matka mluvila pravdu a že už mě víckrát nechceš vidět…“ Řekl smutně a trochu nervózně.
„Mluvil jsi s mojí matkou?“
„Ano, dnes.“
„Takže je to pravda!“
„Co je pravda?“
„Že ti nabídla peníze!“
„Ano nabídla mi peníze, abych tě nechal, ale mě žádné peníze nezajímají, chci jen tebe!“ Řekl zamilovaně a znovu se k ní přiblížil.
„A nabídla ti málo, že jsi se vrátil?“
„Co to říkáš, jahůdečko? Chtěla mě uplatit, abych tě nechal, prý že to tak sama chceš…“
„Já nevím, co si o tom mám myslet…“ Byla Pandora zmatená. Jordi už se neovládl a chytil jí do náruče.
„Tvoje matka nás chce rozdělit a je schopná si vymyslet cokoliv! Copak si myslíš, že by mě od tebe někdy někdo dostal? Copak jsi zapomněla na tu nádhernou noc, co jsme spolu prožili?“
Pandora nervózně polkla. „Mohl bys mít nějakou normální ženu, někoho kdo ti nebude komplikovat život a ty sis vybral mě, nevím jestli v tom opravdu nemáš nějaký jiný zájem…“
„Jiný zájem? Copak si myslíš, že bych tě chtěl kvůli penězům? To přece nemůžeš myslet vážně! Já chci jen a jen tebe, i kdyby jsme neměli nic, jen jeden druhého, tak budu nejšťastnější na světě a víš proč?“
„Proč?“
„Protože tě miluju, miluju tě, holubičko moje. Jsem do tebe blázen. Nikdy jsem nepotkal nikoho jako jsi ty a pak prásk. Bylo to jak amorův šíp, lásko moje.“ Řekl jí něžně a dlouze jí políbil. Poté se na ní znovu podíval. „Dokážu ti, jak moc tě miluju a budu ti to dokazovat každý den až do konce života. Jen když mi to dovolíš…“ Hladil ji a Pandoře z něj bušilo srdce čím dál víc.
Jordi ji znovu chytil obličej do dlaní a začal ji něžně líbat a pomalu spolu couvali k posteli.
„Ne, to přece nejde…“ Pronesla Pandora tiše, ale její hlas nezněl nesouhlasně.
„Copak ty mě nechceš, lásko moje? Já umírám touhou, držet tě zase v náručí a když jsem tady s tebou, tak mě odsud nikdo nedostane…“
„Ach Jordi, co mi to děláš? Připadám si jako bych úplně ztrácela rozum, když jsi blízko mě!“
„Tak se tím nech unášet.“ Pronesl chtivě a znovu jí začal líbat a pomalu jí začal svlékat tričko. Pandora byla trochu nervózní, ale nedokázala se od Jordiho vzdálit ani o malý kousek. Postupně jeden druhého svlékali a brzy skončili nazí v Pandořině posteli. Líbali se a navzájem hladili jeden druhého.
„Miluju tě, lásko moje. Miluju tě!“ Říkal jí Jordi tiše a líbal jí na krk.
„A já miluju tebe.“ Zasténala Pandora. Jejich rty se brzy našli a spojili se v krásný něžný polibek.
Netrvalo to dlouho a začali se spolu něžně milovat. Tiskli se k sobě a oddávali se jeden druhému. Vůbec jim nezáleželo na tom, jestli je někdo proti nim nebo jestli je někdo najde spolu. V ten moment existovali jen oni dva…

Zpět do sekce FanFiction