Autor: Pandora Rosalez

Pandora spí v náručí Jordiho. On v pláči prosí Boha, aby jí vrátil paměť, že je schopný všeho, jen aby mohl být s ní. Ona se probouzí a všechno slyší a ptá se ho, co se mu stalo, že ho neviděla tak smutného a nerozumí tomu, co se stalo. Jordi je šťastný, protože konečně reaguje. Říká jí, že všechno je dobré a že měla jeden ze svých záchvatů. Pandora mu odpoví, že si na všechno vzpomíná a ptá se ho, jak se má její otec. Jordi jí říká, že velmi dobře a chce ji políbit, když mu Pandora řekne, že ne, protože on má být se svojí „starou zelenou“. Jordi jí říká, že ji nechal v Evropě a přijel, aby byl s ní. Pandora se ho ptá, jestli opustil svoji kariéru a všechno kvůli ní a on jí odpoví, že ano a políbí ji… (Jedna z reálných vystřižených scén z novely, která by byla ve 171. díle)

###

Pandora a Jordi byli stále v budově dětského domova, kam je poslala Camelia. Pandora seděla na posteli, stále byla trochu otřesená a vzpamatovávala se ze všeho, co se za poslední dny událo.
„Měla bys něco sníst, princezno.“ Položil Jordi tác s jídlem před Pandoru a posadil se kousek od ní.
„Ne, Jordi, nezlob se, ale já teď nemám hlad. Mám z toho všeho stresu úplně sevřený žaludek. Dám si později, ano?“
„Tak dobře, jahůdečko, nebudu tě nutit. Ale moc bych si přál, aby ti bylo brzy zase dobře, víš?“ Jordi položil tác s jídlem na vedlejší postel. Poté si sedl zpět k Pandoře a pohladil jí po tváři. Stále se tvářila tak smutně a zmateně. „Je ti dobře, princezno moje?“
Pandora se chvíli tvářila zamyšleně. „Víš, já tomu nerozumím…“
„Čemu nerozumíš?“
„Proč jsi se vrátil… vždyť… měl jsi se přece ženit!“ Posmutněla.
„Cože?“ Vykulil Jordi oči. „Jak tě něco takového napadlo?“
„Psali o tom přece v novinách, že ty a ta… ženská. Že plánujete svatbu!“
Jordi vypadal zaskočeně. „Jakápak svatba, to ani náhodou, miláčku! V tom určitě musí mít prsty ten mizera Samuel!“ Zatvářil se nenávistně. „Já jsem si ji nechtěl vzít, to je lež, věř mi prosím…“
Pandora si vzpomněla, že to byl právě Samuel, kdo jí noviny dal. Zamyslela se, jestli by toho byl opravdu schopný. „To už na mě bylo prostě moc, potom, co jsem tě už nestihla na letišti…“
„Počkej? Co tím myslíš?“
Pandoře došlo, že o tom Jordi nemá ani tušení. „No, víš… když jsme se viděli naposledy na komisařství… tak poté co jsem se dozvěděla, že jsi byl s tou ženskou, že jste…“ Zamračila se. „Tak já… měla jsem hrozný vztek, byla jsem z toho všeho tak zklamaná! Ale když jsi pak odešel… došlo mi, že to nemůžu nechat jen tak. Utekla jsem a Samuel jel se mnou. Nelíbilo se mu to, ale nechtěl mě v tom nechat samotnou…“ Vysvětlovala a Jordi ji pozorně poslouchal. „Jenže jsem přijela pozdě a už mě za tebou nechtěli pustit! Došlo mi, jak velkou chybu jsem udělala, když jsem tě nechala jít, ale už bylo příliš pozdě!“ Pandora se rozplakala a schovala si tvář do dlaní. Jordi byl z toho velmi překvapený a objal ji.
„Ach princezno moje, kdybych to tak tušil!“ Posmutněl ještě víc. „Byl jsem hrozný hlupák, že jsem s ní tehdy odjel… vlastně… byl jsem hrozný hlupák celou dobu, co jsem s ní vůbec ztrácel čas…“ Zakroutil hlavou. „Měl bych ti vysvětlit ještě jednu věc…“ Oba se na sebe podívali.
„A jakou?“
„Vím, že tehdy… když jsi se mě ptala na to, jestli jsem s ní spal…“
Pandora mu skočila do řeči. „Ne, k tomuhle se vracet nechci. Vážně, Jordi! Já chápu, že jsem se k tomu zachovala tehdy hodně špatně a že jsme nebyli spolu… ale pořád mě to dost bolí!“
„Lásko, poslouchej mě, ano?“ Prosil ji. „Chci ti něco vysvětlit… potřebuju, abys to věděla.“
„Tak… tak dobře, Jordi…“ Souhlasila nakonec Pandora.
„Vím, že jsem ti řekl, že mezi ní a mnou něco bylo… a já si vážně myslel, že bylo… jenže jsem v Paříži zjistil, že to byla lež.“
„Tomu asi nerozumím…“ Nechápala Pandora.
Jordi začal vyprávět. „Víš… ona to na mě zkoušela poměrně často, jenže já jsem o ni neměl zájem. Sice mi v nějakých věcech tehdy pomáhala, ale já jsem stále myslel jen na tebe… Když jsi mě pak znovu odmítla a já odešel bydlet k ní, nějak jsem tušil, že to nebude už dlouho trvat a že se tomu asi jen tak nevyhnu… ale dost dlouho se to dařilo, buď jsem měl nějakou práci já anebo ona… No ale jednou…“

Jordi se měl vrátit do bytu k Mayele, ale bylo to to poslední místo, kam by chtěl jít. V hlavě měl jen Pandoru. Znovu seděl v baru, jako za starých časů a opíjel se. „Ach Pandoro, proč jen jsi mi přestala důvěřovat, hm? Proč se všechno krásné, co jsme spolu prožili, muselo změnit v nedůvěru a nenávist? Já jsem tě opravdu nikdy nepodvedl, s tvojí sestrou a ani s jinou…“ Znovu se napil. „Chtěl jsem na tebe tolikrát zapomenout, ale už tehdy po tom, co jsi mě nechala poprvé… už tehdy jsem věděl, že tě nedokážu dostat z hlavy a už vůbec ne ze srdce. Chápeš? Ani by mi nepomohlo, když bych byl s jinou… protože bys to nebyla ty, lásko… nebyla bys to ty!“ Jordi byl velmi smutný. „Ale ty ses zřejmě rozhodla, že zapomeneš na mě i na vše, co jsme prožili, na vše, co jsme překonali…“ Kroutil hlavou. „A navíc si chceš vzít toho troubu Samuela! Tys měla být moje žena a ne se vdát za toho ulíznutýho šaška! On tě nikdy neudělá šťastnou, nikdy… a víš proč? Protože my dva patříme k sobě!“ Dopil sklenici a objednal si další. „Já bych pro tebe udělal cokoliv, jenže tys mi přestala věřit a já nevím, co víc mám udělat… tolikrát jsem chtěl zapomenout, nenávidět tě… ale to nejde, už nikdy tě nepřestanu milovat, už nikdy nebudu milovat nikoho jiného, jen tebe… jen tebe lásko, i když mi nevěříš!“ Zavzlykal a pokračoval v opíjení.

Později toho večera se vrátil do bytu Mayely, která už ho čekala v pokoji. Jakmile viděla, v jakém je stavu, začala hrozně vyvádět. „No, Jordi! Ty ses zase opil! Tak já tady na tebe čekám a ty si někde vysedáváš v baru!?“ Zlobila se.
Jordi se tomu jen zasmál a zavrávoral. „Ale no ták, Mayelito. Vždyť se nic nestalo!“ Mávl nad tím rukou.
„Já už toho mám dost, chlapče! Ze mě si nikdo nebude dělat dobrý den! Myslíš si, že jsem tě sem vzala, jen proto abych koukala na to, jak se vracíš opilej nebo že se nevracíš vůbec? Tak to ne, hošánku! Ty a já spolu máme nějakou dohodu a ty bys jí měl konečně začít dodržovat!“
„A co po mě chceš, hm? Co ty po mě vlastně chceš?“ Rozhodil rukama.
„Co chci!? Ty moc dobře víš, co chci! Chci, aby ses ke mně konečně začal chovat jako ke své partnerce a to se vším všudy!“ Šla k němu. „Mám už dost toho, že se ke mně nechováš tak, jak si zasloužím a běháš pořád za tou bláznivou holkou!“ Jordi zamumlal něco, čemu nerozuměla, obešel ji a rozepínal si košili, aby si mohl jít lehnout. „Posloucháš mě vůbec!?“ Zlobila se a znovu šla k němu. Jordi se posadil na posteli a bojoval s knoflíky u košile. Že mu Mayela něco říká, mu v tu chvíli bylo úplně jedno. „Tak to ne! Jestli to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém!“ Zlobila se, povalila Jordiho na postel a začala ho líbat. Jordi jí polibky v podstatě vůbec neopětoval, byl tak mimo, že byl rád, že leží. Mayela se na něj podívala. „Jordi?“ Jordi nereagoval. „No tak, Jordi!?“ Zlobila se. Jordi měl zavřené oči, usnul. Ona se převalila vedle něj a byla vzteky celá bez sebe. „Tohle se mi jen zdá!“ Nakonec vstala z postele a chodila po pokoji sem a tam… v tom jí něco napadlo a vítězně se usmála. Poté šla k posteli a začala Jordiho svlékat. I když to bylo poměrně těžké, ve stavu v jakém byl…
„Pandoro…“ Mumlal ze spaní Jordi.
„Já ti dám Pandoru! Jen počkej!“ Zlobila se Mayela. Nakonec rozházela jeho oblečení po pokoji, svlékla se a lehla si k němu. „Já ti vyženu tu pitomou holku z hlavy, ať chceš nebo ne!“

Druhý den ráno se Jordi probudil s obrovskou bolestí hlavy. Když se trochu vzpamatoval, všiml si, že vedle něj leží Mayela a že jsou oba nazí. Už byla nějakou chvíli vzhůru, ale předstírala probuzení až chvíli poté, co se Jordi posadil v posteli. Byl zmatený a z minulé noci si nepamatoval ani to, jak se dostal do bytu. Mayela se k němu ihned přitulila.
„Dobré ráno, drahoušku!“
„Co… co se to tady stalo?“ Byl Jordi zmatený.
„Co myslíš, že se asi tak stalo? Hm? To je snad jasné!“ Jordi vypadal, že se mu ta představa vůbec nelíbí. „Užili jsme si báječnou noc! Konečně!“ Políbila ho, ale Jordi ucuknul.
„Cože? To přece… to…“ nechápal.
„Bylo to úžasné, Jordi!“ Usmívala se Mayela. „Mohli bychom si to zopakovat. Klidně hned teď…“ Navrhla a začala Jordiho líbat, ten ji ale po chvíli odstrčil.
„Ne, promiň… já teď nemůžu!“ Zvolal a vstal z postele. Hned sebral nějaký kousek svého oblečení a zakryl si intimní partie a tvářil se rozpačitě.
„Copak? Vždyť už jsem tě nahého viděla a víc než to!“ Smála se Mayela. Jordi na to nic neřekl, posbíral si své věci a zmizel v koupelně. Mayelin úsměv se proměnil v zamračení.

„Opil jsem se a druhý den jsem se probudil vedle ní, tvrdila mi, že jsme spolu spali, ale já tomu prostě nějak nemohl věřit. Nepamatoval jsem si z toho večera prakticky vůbec nic. Celé to bylo hrozně divné…“ Kroutil hlavou.
Pandoře se v hlavě vybavila vzpomínka, jak se milovala s Jordim, když se opil a ještě nevěděl, že Hugo je ve skutečnosti ona. „To ale neznamená, že se to nestalo!“ Kroutila hlavou. „Navíc jste spolu byli dlouho i poté. Nechceš mi namluvit, že se mezi vámi nic nestalo? Tomu nevěřím!“
„Necháš mě domluvit? Hm?“ Žádal ji se smutným pohledem.
Pandora vstala z postele a byla z toho rozrušená. „Ne, já už nechci nic vědět, nechci myslet na to, jak jsi s tou ženskou… s ní nebo s nějakou jinou… jak se spolu milujete a ty se na ni díváš tak, jak ses díval na mě, dotýkáš se jí a…“ Schovala si znovu obličej do dlaní a zakroutila hlavou, aby ty myšlenky vyhnala. Jordi šel k ní, ale ona se na něj v tu chvíli podívala a couvla.
„Pandoro, tohle neříkej, ano? Jediná žena, se kterou jsem se kdy miloval, jsi byla ty. Ty jsi totiž jediná žena, kterou miluju, kterou vždycky budu milovat! S žádnou jinou to nemohlo být nikdy takové, protože to nebylo z lásky…“
Pandora se na Jordiho mračila, nakonec se otočila a chtěla odejít, Jordi ji ale zezadu objal a pevně držel. 
Pandora se mu bránila. „No tak, pusť mě!“
„Nepustím, už nikdy tě nepustím!“ Zvolal Jordi zoufale. Otočil ji k sobě a začal ji líbat. Pandora se chvíli bránila, ale nakonec Jordimu jeho polibky opětovala. Po chvíli ho ale i tak odstrčila a rozplakala se. „Proč mi to děláš tak těžký!?“
Už i Jordi měl v očích slzy. „Už to zase děláš, už zase mi nevěříš, už zase mě nechceš poslouchat… ale já ti to všechno říkám z dobrého důvodu! I když tomu teď budeš těžko věřit, tak jsem s ní nikdy nic neměl, sama mi to řekla!“
Pandora vypadala překvapeně.

Byl to Jordiho poslední den v Paříži, což ještě ani sám nevěděl. Brzy ráno měl focení pro jeden časopis a právě se v šatně připravoval, když za ním přišla Mayela. Chtěla ho políbit, ale Jordi jí to nedovolil a vypadalo to, že má špatnou náladu, Mayela se zamračila.
„Koukám, že pán má zase špatnou náladu.“
„Ale no tak, Mayelo, další výčitky? Svou práci dělám dobře, tak toho nech.“
„Práci možná ano, ale všechno ostatní ti už moc dobře nejde!“
„Nevím, na co narážíš.“
„Jo tak nevíš? Co minulý večer, hm?“
Jordi vyvrátil oči v sloup. Mayela se ho minulou noc snažila znovu svést, ale on ji opět odmítl. „To je prostě tím, že mám teď nějaké jiné starosti…“
„Jistě a můžeš mi prozradit jaké? Jsi ve městě snů, máš dokonalou práci, slibně rozjetou kariéru! Tak co ti chybí!?“ Jordi se nadechl, aby něco řekl, ale rozmyslel si to. „No co, jen to řekni!“ Jordi se jen mračil a nic jí neodpověděl. „Ale já moc dobře vím, o co ti jde! Ty pořád myslíš na tu pitomou holku, co jsi se s ní válel a co ti dala košem, že je to tak?“
Jordi výhružně zvedl ruku. „Už jsem ti řekl, abys o ní takhle nemluvila!“
Mayela se zasmála. „Já si budu o tý husičce mluvit jak chci! Co na tý holce bylo tak úžasného, že ji nemůžeš dostat z hlavy, hm!? Vždyť byla nemocná, labilní! Jistě ani nevěděla, jak tě pořádně uspokojit v posteli a ty s ní stejně nedáš pokoj! Mám jí už tak akorát dost!“
„Už buď zticha! Nic o ní nevíš a nebudu poslouchat, jak ji urážíš!“
„Stejně už se k tobě nikdy nevrátí! Nikdy nebudete spolu! Tak se s tím smiř!“
„Já moc dobře vím, že nebudeme spolu! Ale nic to nemění na tom, že je to jediná žena, kterou miluju! S tím se zase smiř ty!“ Vyštěkl po ní Jordi a Mayela mu dala facku.
„Ty ubožáku! Už jsem do tebe dala tolik peněz a tolik času a k čemu to bylo!? Stejně nemůžeš na tu nánu zapomenout a konečně si všímat mě, konečně mi dát, co si zasloužím! Takovej pěknej chlap a nezmůžeš se ani na to, aby ses se mnou aspoň jednou vyspal! To je fakt k pláči!“
Jordi se zatvářil zmateně. „Jak aspoň jednou?“
Mayela se zatvářila, že řekla něco, co neměla. „Myslela jsem znovu!“ Otočila se k němu zády, aby neviděl její výraz. On ji ale chytil za paži a musela se na něj znovu podívat.
„Tehdy v noci se mezi námi nic nestalo, že je to tak?“ Podezříval ji.
„A co na tom záleží, hm? Stejně to na věci nic nezmění!“
„Mění to všechno!“
„Jsem tvoje přítelkyně a dřív nebo později by se to stejně stalo! Tak co na tom, jestli to tehdy byla jedna malá lež?“ Ušklíbla se.
Jordi vypadal že se mu ulevilo. „Já to věděl…“ Vydechl zamyšleně. „A kvůli tobě jsem musel Pandoře říct, že jsme spolu něco měli!“
Mayela se usmála. „Však si nemysli, ty mi ještě dlužíš tolik, že se to stejně stane, ať chceš nebo nechceš!“
Jordi se zamračil. „Nechápu, jak jsem mohl být takový idiot!“ Zvolal vážně, znechuceně se na ní podíval a odešel z šatny.
„Jordi! Jordi!“ Volala Mayela a šla za ním. Jordi s ní ale nechtěl už nic dalšího řešit.

„Ta ženská mě chtěla jen jako nějakou ozdobu, aby na ni obdivně koukaly její kamarádky a známé… nikdy jí o mě nešlo. A já byl pitomej, že jsem po ní vůbec kdy chtěl nějakou pomoc.“ Vysvětloval Jordi. „Ale přísahám ti, přísahám, že se mezi ní a mnou nic nestalo… byl to jeden velký omyl. A kdybych to mohl vrátit, udělám to… ale nemůžu…“
Pandora se nad tím vším zamýšlela. „Ty ani netušíš, jak strašné pro mě bylo vidět tě s ní…“
„Ale chápu… bylo to jako když jsem tě viděl se Samuelem… tak strašně jsem mu chtěl dát do zubů pokaždé, když byl blízko tebe… Navíc když jsi mi řekla, že si ho chceš vzít…“
„Já s ním ale nikdy nic neměla!“ Bránila se Pandora. „A ta svatba…“ Kroutila hlavou. „Chtěla jsem konečně zmizet a začít znovu.“
„Copak by sis toho troubu opravdu vzala? Nikdy bys s ním nebyla šťastná! A já bych mu zlámal všechny kosti, když by se tě dotkl!“
„Chtěla jsem jen od toho všeho utéct… nebylo to k němu vlastně fér, protože tady o lásku nikdy nešlo…“ Tvářila se zahanbeně a sklopila zrak.
Jordi ji pohladil a zvedl jí bradu, aby se mu podívala do očí. „Jenže láska je to nejdůležitější… Ale jestli mi to dovolíš… tak už nikdy nedovolím, abys byť jen na jediný den zapomněla na lásku… na lásku co k sobě my dva cítíme…“ Řekl jí něžně. „Chci zapomenout na všechno to špatné, na všechny chyby a přešlapy… chci se soustředit jen na nás dva. Na to abychom měli nový začátek, šťastný začátek… bez utíkání, schovávání a lhaní.“
„Myslíš, že je to po tom všem ještě možné?“
„Vím, že ano… a víš proč? Protože tě miluju a nikdy – nikdy se tě už nevzdám!“ Vzal její obličej do dlaní a dlouze Pandoru políbil. Tentokrát už se nebránila a polibky mu opětovala.

Zpět do sekce FanFiction